Dagmar Vaďurová

Volnost uvnitř hranic

Na základě rozboru volně kreslené mandaly, ze kterého vyplynulo (jaké překvapení!), že se nerada přizpůsobuji hranicím a víc než detail mě zajímá celek a vzájemné interakce všech zúčastněných, jsem od mé milé lektorky Zuzany dostala úkol: příště si přece jen vybrat nějakou předlohu a pracovat s ní tak, aby mi to bylo příjemné. Ano, souhlasila jsem, protože pokud člověk nevystoupí ze své komfortní zóny, nikam se neposune. Zkusím to. Pokud jsem už předem k mandalám přistupovala tak, že žádný vzor mi není dost dobrý a udělám si vlastní, pochopitelně jsem si nevybrala. Teď prohlížím všechny jiným pohledem, vím, že si z nich vyberu a najednou mi padne do oka krásná srdíčková mandala a ladnými křivkami, to je ono! Pouštím se do tvoření, začínám u okrajů a směřuji dovnitř (pokud kreslím volnou mandalu, pracuji právě naopak). A světe div se, cítím, že mě to baví, úplně se ponořím do kreslení, myšlenky se uvolní a začínají nabíhat asociace:…když nemusím vytvářet rámec, zbývá víc energie na detail….hranice nejen omezují, ale skýtají bezpečí…je to určité sejmutí odpovědnosti za celek a řešení jen té své části… Myslím, že úkol jsem splnila, i v daných hranicích se moje pero i pastelky pohybují s pocitem štěstí a vnitřní svobody.