INSPIRO :-) Staronová krása

Určitě všichni, nebo velká většina z generace dnešních padesátníků, si vzpomíná na tehdejší novinku, prodávanou v papírnictví, jako zajímavou pomůcku pro tvoření kruhových ornamentů a rozvíjení výtvarného cítění a kreativity u dětí. Nebyla to tehdy úplně levná záležitost. Malá plochá krabice ukrývala sadu ozubených koleček a mezikruží a čtyři barevné propisovačky. Špendlíčky na uchycení, tvrdou podložku, sadu bílých listů a malou knížeču s návodem, jak na to. 

Jako malá holka jsem si Inspiro velmi přála před blížícími se vánoci. Protože jsme byli tři sourozenci, nebylo peněz nazbyt a maminka mi slíbila, pokud si něco přispěji sama, tak poprosí Ježíška, aby mi ho nadělil pod stromeček.  Jak už to tehdy bývalo, chodilo se na sběr papíru, železa, žaludů a kaštanů a jiných aktivit, které jsme jako malé děti dokázali zvládnou sami. 

Dala jsem se do toho. Moje přání mít Inspiro bylo tak silné, že jsem pro to udělala co šlo. Sbírala jsem papír, odnášela lahve na výkup a  také jsem pomáhala mamince vypínat škrobené záclony a roznášet je zákazníkům. Desesetníky, dvacetnkíy, padesátníky  se mi utěšeně kupily v pokladničce, až z toho byla pěkná hromádka korunek. Dala jsem dohromady asi polovinu částky. Tehdy tato novinka stála zhruba kolem čtyřiceti až padesáti korunách. V tom si už nejsem po těch mnoha letech jistá. Penízky jsem dala mamince s prosbou, aby to u Ježíška zařídila.

Vánoce byly tady. Už jsem se nemohla dočkat, jestli na mně Ježíšek s dárečkem nezapomněl. A  nezapomněl. Rozbalila jsem svůj poslední dáreček a v něm se ukrývalo vytoužené Inspiro.   Pustila jsem se do tvorby s vervou, ačkoliv začátky byly těžké a ne vždy se mi to dařilo.  Dlouhá léta mne tato sada šablon provázela životem. Vlastně už tenkrát jsem tvořila mandaly, aniž jsem tušila, že nějaké takové slovo existuje. Obrázky se mi postupem času poztrácely, ale Inspiro mám dodnes. 

Proč to všechno píšu? Důvodem je prostá čirá radost vnitřního dítěte ve mně. Jako žena, těsně po padesátce jsem měla radost při rozkliknutí webovek Mandalarie, za poděkování administrátora k mým postřehům pro zlepšení těchto stánek.  Při čtení poděkování, s uvedením mého jména, jsem pocítila příliv radosti až euforie. Není až tak obvyklé, aby si lidé jen tak projevovali poděkování, jako uznání člověku za něco, co považuje za samozřejmou věc. O to víc mne to potěšilo. jak jsem tak koukala na text, usmívala jsem se a myšlenky mi zalétly do dětských let.  Ze vzpomínek se mi vynořilo právě Inspiro. Můj nádherný báječný dárek, se kterým jsem strávila mnohé hodiny při kreslení těch neúžasnějších obrázů. Rozvíjel moji fantazii a podněcoval k vymýšlení dalších nápadů a kresbiček. A jak už se tehdy říkávalo, "kdo si hraje, nezlobí "

Nedalo mi to, a během psaní tohoto příspěvku, jsem sáhla do skříně a vytáhla léta opatrovaný a chráněný poklad, který se mnou prošel celý můj dosavadní život. Dívám se na malá ozubená kolečka, již trochu opotřebovaná častým používáním a věkem, a v rukách obracím stránečky útlé knížečky s nákresy a návody. Dýchla na mne nejenom nostalgie, ale také příslib, že si moje malé vnitřní dítě bude zase hrát. Udělám si pohodu, uvařím čaj, nebo kafíčko, zapálím si svíčku a proměním minulost v současnost, tvořením a kreslením ornametů blízých mému srdci. 

Vaše Blanka - Rousice